Tváří v tvář žralokům

Nejkrásnější potápění

První setkání s většími rybami zastoupenými krásnými delfíny proběhlo již v Maroku. Další zajímavé ponory jsme potom absolvovali v Senegalu a v Ghaně.

Tamější oceán se může pyšnit obrovskými tvory a nečekanými podvodními událostmi, způsobené studenou vodou a silnými proudy, které vyhledávají velké ryby a vodní dravci.

Krásní rejnoci, obrovští krabi, mořani, tuňáci, velké medúzy a další zajímaví tvorové, to vše se nám odhalilo pod hladinou těchto končin. Ty pravé korálové fantazie, barevný svět neuvěřitelných tvarů, miliónů nádherných ryb a dalších živočichů na nás ale čekaly o kousek dále.

Jižní Afrikou jsme začali cestu po nejkrásnějších potápěčských lokalitách světa. Nepřekonatelné, živé, pestrobarevné korále nás vtahovaly do světa snů, kde žijí žraloci, delfíni, ropušnice, perutýni, velryby, rejnoci, chobotnice, kanici, napoleoni a řada dalších fascinujících ryb.

Při prvních ponorech jsme se nechali pohltit korálovým labyrintem, kterým jsme bloudili mezi stěnami, převisy, výčnělky a písečnými lagunami na dně Indického oceánu. Překrásnou spleť barevné dokonalosti a ladnosti tam vyplňují žluté klipky či fialoví kanici, zatímco červené sasanky obývají pestří klauni. Písečné dno je plné dírek, ze kterých vykukují hlaváči s garnáty, žijící v záhadné symbióze, ačkoli jsou to naprosto odlišní tvorečkové.

Jihoafričtí žraloci

Při třetím ponoru na pobřeží nejjižnější země černého kontinentu se objevují samotní králové oceánu, žraloci. Adrenalin stoupá, srdce buší, chtěli bychom co nejrychleji k nim, ale jsou moc daleko, sotva je vidíme. Vkrádá se myšlenka na Velkého Bílého a dostavuje se respekt. Kde jinde bychom mohli potkat pána všech moří, extrémně nebezpečné monstrum, které nemá ve vodě přemožitele a kterého se vše ve vodě bojí jako čert kříže. Kde jinde než právě tady v jižní Africe, v jeho nejpřirozenějším prostředí, kde se nejčastěji vyskytuje. Hlavou běží spousta myšlenek, ozývá se výrazně zrychlené dýchání všech potápěčů. Srdce tluče neskutečnou rychlostí a nemít neopren, snad i vyskočí z těla.

Stále nespouštíme oči z místa, kde se žraloci mihotají, ale jsou daleko na to, abychom rozeznali velikost a druh. Po chvilce mizí úplně. Tentokrát jsme se k nim nepřiblížili tak, jak bychom si možná přáli, ale nevadí, před námi jsou stovky dalších ponorů po celém východním pořeží, takže se určitě dočkáme i bližšího kontaktu. Hejnem velkých tuňáků proplouváme k malým jeskyním a myslím, že všichni stále myslíme na to samé. Rozhlížíme se kolem sebe, sondujeme, čekáme...

Barevný svět nám otevírá další pohledy na podivné tvary korálů, především větevníků talířových a dendrofyl listových. S pocitem totálního uspokojení potom levitujeme v modrém prostoru při dekompresní zastávce nezbytné k bezpečnému vynoření na hladinu, kde nás čeká rychlý Zodiac houpající se na bezmála pětimetrových vlnách.

Celé úžasné pobřeží Jižní Afriky nám ukázalo rajská podvodní místa, přičemž dokonalost umocňovalo, když jsme po vynoření spatřili antilopy a opice, které si prohlížely naši potápěčskou výzbroj.

Jeskyně v jezeře Malawi

Po ponorech v nejjižnější zemi Afriky přišly krásné ponory v jezeře Malawi. Spatřili jsme tam spousty barevných ryb a krabů, což je na jezero velice výjimečné a ojedinělé. Technicky náročné ponory do jeskyní střídala mělčí zanoření kolem krásných ostrůvků. Jezero nám nabídlo hlavně stěny a převisy, průplavy a další bonbonky. Sladká voda má svá specifika, ale my jsme se již těšili zpět na východní pobřeží a to do Mozambiku.

První ponory v Mozambiku nás zavedly do korálového labyrintu plného nádherných želv. Korálové stěny tu padají do stametrových hloubek, přičemž silné proudy lákají množství ryb a nahrávají driftovým čili proudovým ponorům. V Mozambiku jsme se potápěli zejména z dřevěných domorodých loděk a hned po vynoření nás čekaly pohledy na nahé černošky peroucí v tyrkysových lagunách prádlo.

V korálovém labyrintu se prohání několik druhů želv, které se nebojí připlout k potápěči na dotek blízko, nebo si s ním i hrát. Při jednom ponoru s podvodním skútrem jsem se se želvou točil na místě asi deset minut. V levé ruce skútr, který mě točil, v pravé zase obrovitá želva, která si užívala skvělou hru.

Velrybí žraloci a manty

Mozambik a přilehlé ostrovy se můžou pyšnit také množstvím delfínů a majestátných mant. Nechybí ani velrybí žraloci. Naše potápěčské putování pokračovalo v Tanzanii, kde jsme uskutečnili mnoho ponorů a zaměřili se také na freediving čili volné potápění na nádech.

Celé pobřeží je plné korálových stěn a mnoha, mnoha ryb i jiných živočichů. Prakticky všude jsme viděli skákající delfíny, hlavně dále od pobřeží, nechyběli ani trnuchy modroskvrnné, perutýni, želvy, obří ropušnice ďábelské a další.

Rajský Zanzibar

Pravý potápěčský ráj přišel s přeplutím z Tanzanie na ostrov Zanzibar. Fantastické scenérie nad vodou tam doplňují stejně fantastické sceneéie pod vodou.

K rajskému potápění přispívá až čtyřicetimetrová viditelnost, teplota vody kolem 30 stupňů a mírné proudy. Bělostný písek zase prosvěcuje dno pokryté miliónem druhů ryb a korálů. Téměř každý ponor jsme absolvovali s karetou zelenou či logerhedem, doprovázeni perutýny ohnivými i klasickými. Písečné dno pokrývali rejnoci, zatímco mořani a barakudy tvořili silné štíty kolem nás.

Rajské potápění nabídly i maličké ostrůvky okolo Zanzibaru. Neobydlené kousky země v moři neměly více než padesát × padesát metrů, na nichž krom bílého písečku rostly pouze kýčovitě krásné kokosové palmy. Odpočinky mezi ponory na těchto ostrovech patří k těm nejkrásnějším. Aby toho nebylo málo, pilíř naší stravy tam tvořily chobotnice.

K dalším pořádným ponorům jsme se poté dostali až v egyptském Rudém moři. To si nás okamžitě podmanilo tak, že jsme v jeho nejrůznějších částech od jihu až na samotný sever absolvovali stovky ponorů. Dohromady jsme v Africe během naší cesty uskutečnili každý mnoho náročných přístrojových ponorů, z nichž ty nejhlubší dosahovaly hloubek okolo 75 metrů – se vzduchem v lahvi. Celé Rudé moře patří k nejkrásnějším lokalitám světa. Jih nabízí nejlepší safari na lodi, sever zase lokality dostupné z lodi během jednoho dne a Sinaj dává možnost vypravit se za potápěním na velbloudu. Vyzkoušeli jsme vše.

Se skůtrem mezi delfíny

Jeden z nejkrásnějších ponorů proběhl na lokalitě El Eruk nedaleko Hurghady. Rozhodli jsme se vychutnat si ponor sami a každý si plaval na opačnou stranu. Vzal jsem si s sebou podvodní skútr a vychutnával na něm korálové homole rozeseté na písečném dně, odkud se zvedají až k hladině. Během pohodové jízdy na skútru mezi barevnými věžemi jsem viděl snad většinu toho, co Rudé moře nabízí. Rejnoky, tři druhy perutýnů, želvu haksbill, ropušnice ďábelské i pravé, murény jávské i menší bílé, hejna chrochtalů i klipek, barakudy, roztomilé klauny, čtverzubce, ostence a dokonce i torpedo reye, který se brání elektrickými výboji.

Asi po dvaceti minutách skvělého ponoru v čisté vodě, jejíž viditelnost je dokonalá a bílé písčité dno bliká odlesky světla od vlnek, se objevila skupina obrovských delfínů.

Zjevně je přitahoval vrčící skútr, protože připluli okamžitě ke mně a začali kroužit kolem. Úžasný pocit, který mě zaplavil, když se tito ladní tvorové proháněli kolem mne a hráli si fascinováni zvukem skútru, byl k nezaplacení. Neskutečné bylo ale to, že tak vydrželi dalších 60 minut. Byl to můj nejdelší čas v kuse strávený ve skupině delfínů. Připluli se mnou až pod loď, kolem které skákali ještě celou dobu oběda, jenž chutnal vskutku výsostně. Po něm jsme se přesunuli na nedaleký kýčovitě krásný ostrov Gifton, kde jsme idylu dotáhli až do západu slunce zabarvujícího širé moře do ruda.

Mezi další krásné ponory patří samozřejmě vraky. Ať už to byl Salem Express u Safagy, kde jsme viděli nejmenší velryby a sice čtyřmetrové kulohlavce – Grampus Grampus, nebo vraky Abu Nuhas, potopené hned vedle sebe. Opomenout se nedá legendární Thistlegorm a jeho lokomotivy, vagóny, tanky i motorky a řada dalších zajímavostí, nebo krásný vrak Dan Reaven. Vraků bylo mnoho, ale to nejkrásnější je přeci jen setkání tváří v tvář se žralokem.

V extrémním proudu

Masky na oči, regulátory do pusy a buďte připraveni na dlouhý krok dávám instrukce ostatním potápěčům, kteří jdou s námi na ponor na lokalitě Yolanda reef v národním parku Ras Mohamed. Siréna houká a my společně vyskakujeme z jedoucí lodě, okamžitě strženi extrémně silným proudem. Ihned se zanořujeme a padáme do větší hloubky, kde začneme ponor. Ačkoli mám za sebou mnoho různých ponorů, jsem v šoku. Takový proud jsem ještě nikdy nezažil. Nikdo z nás.

Snažíme se držet u sebe, ale proud s námi cvičí, jak chce. Plujeme šílenou rychlostí kousek od korálové stěny padající do neuvěřitelné hloubky. Lehký spodní proud nás táhne dolů. To, co se děje kolem nás, je až nepochopitelné. Obrovská hejna velikých tuňáků doslova létají kolem nás doprovázena hejny barakud a mořanů. Proti nám letí siba skvrnitá, za ní hejna klipek, kaniců, netopýrníků dlouhoploutvých a dalších. Korálová stěna je přeplněná rybami a modro po levé ruce je zase plné predátorů, kteří rádi loví v silných proudech.

Neskutečná síla proudu rozhýbává vše, co je kolem nás. Mezi mne a Míšu vplouvá dvoumetrový napoleon, prohlížející si mě z centimetrové vzdálenosti. Perutýni střílejí do všech stran, lulanky jako šípy letí proti proudu a zpět, muréna pardálí se agresivně vlní z jeskyně, dokonce i několik zploštěnců dlouhohlavých létá pod námi a do toho všeho neprohlédnutelné hejno fialových medúz.

V tom zmatku ani nedokážu rozlišit mezi žralokem a velkým tuňákem. Mám pocit, že se proti nám řítí hejno černocípých žraloků, ale není čas se ani rozkoukat, protože vzápětí jsme pohlceni jiným hejnem tuňáků žlutoploutvých.

Po chvilce jeden z potápěčů signalizuje žraloka. Rychle se otáčím a Alláhu Akbar, hamdulilah – proti mně pluje nádherný, obrovský žralok dlouhoploutvý.

Ještě rychle míhám očima na Míšu, jestli také vidí, a pak už jen s respektem vychutnáváme to setkání tváří v tvář na několik málo metrů, které se ještě zkracují. Žralok pluje pomalu k nám ukazuje se v celé své kráse a majestátné velikosti. Čas se zastavil. Neskutečný zmatek a hučící proud náhle nevnímáme. Je ticho. Čelíme silnému predátorovi, který si nás prohlíží jako vetřelce ve svém území, a když se vidím odrážet v jeho očích, plně si uvědomuji, jak mě vidí. Je na dosah blízko. Krve by se ve mně nedořezal. Vteřiny jdou pomalu a zdají se to být hodiny. Úplně cítím ten drsný povrch jeho vznešeného těla, který jsem poznal, když jsem si jej choval na pláži.

Je to pocit, který jsem měl, když jsme poprvé stanuli tváří v tvář agresivnímu bojovníkovi kmene Mursi hluboko v džungli, nebo když jsme viděli první nahé Himby kdesi v polopoušti, nebo snad když jsme potkali levharta na korbě stopnutého traku, jenž nás vezl asi kilometr od místa setkání.

Je to pocit absolutního uspokojení, pocit, pro který jsme vyráželi do Afriky, mezník v životě, jeho koření. Pocit, na který se celý život vzpomíná a pro který se vlastně žije. Alespoň my určitě. Co se bude dít? Žralok je na dotek blízko, atmosféra by se dala krájet a ... Monstrum zabralo ploutví a proti neskutečně silnému proudu bez problémů vystřelilo do modra Rudého moře.

Podmořská archeologie

Na lodi v malém zálivu tvořícím fantastickou lagunu jsme potom slavili tento neskutečný ponor, který se nám všem zapsal do paměti. Krásné ponory následovaly i dále, ale tento byl nepřekonatelný. Ke konci naší potápěčské části cesty jsme se díky znalosti arabštiny zúčastnili také podvodního archeologického výzkumu na Sinaji. Pátrali jsme na dně v místech, kde měl Mojžíš převést lid izraelský přes Rudé moře. Afrika a její podvodní svět si nás zcela podmanila. Očarovala nás jako černá kouzelnice a my víme, že se na její překrásná místa budeme za potápěním stále vracet.

Další fotografie